apollo pisze:Nie można stawiać prosto znaku równości między Czechami a Polakami.
W tym miejscu odwolam się do mojego tekstu:
Češi a Poláci měli od nepaměti k sobě blízko
Dnes je to převážně turistika, v minulosti spíš vysoká politika, ve které sehrála vyznamnou roli zejména oblast Velkopolska.
Poslední dobou se na podkresu sjednocující se Evropy hodně hovoři o potřebě vzájemné spolupráce Poláků, Čechů a Slováků, zejména v oblasti turistiky. Oživenů vzájemných vztahů umožnil pád "železné opony" a otevřeni hranic. K návratu volného pohybu turistů a neformálních setkáváni sousedů, jak tomu było kdysi, je však pořad ještě daleko. Přítom vzájemné kontakty mezi Poláky a Čechy existuji od dávné minulosti.
Tato historie sahá až do časů polskěho knižete Měška I. z rodu Piastovců, který se v obdobi let 960 až 992 významně zasloužil o sjednoceni polského statu. Za manželku si vzal českou kněžnu Doubravku. Były to takě, jak se to mezi bratry Slovany patří, místní války a vojenské výpravy na teritoriu souseda, pokusy o opanování polského trůnu Čechy a českého polskými vládci. Ohledně společného soužití je dosti často diskutováno zejména Zaolší, ale málo se ví, že významnou roli ve vzájemných vztazích sehrála oblast Velkopolska, kde nacházeli češti uprchlíci útočiště, jejích stopy jsou zde patrné podnes.
Všeobecně je sice známo, že dne 15. srpna 1410 pomohly české oddíly zvítěžit polským vojskům v bitvě u Grunwaldu nad řádem německých rytířů. Opomíjeny však zůstávají osudy husitů po tragické bitvě u Lipan 30. Května 1434. Po kruté bratrovražedné válce a likvidaci středisek husitstvi hledali bratříci z Čech i Slezska útočiště před pronásledováním a krutou smrtí upálením v nedalekěm Velkopolsku. Zdejši terény, bohaté na rozsáhlě lesy, získal od Vladislava Jagielonského roku 1424 Abraham Zbouski. Sesnámil se s husitstvím při své návštěvě Chebu v roce 1431. Právě on pak navzdory biskupům poznaňským poskytoval husitským uprchlíkům z Čech a Slezska na svěm majetku útočiště. Podnes je to patrné podle názvů vsi: Czeskie Stare a Czeskie Nowe (dnes Stefanowice), také Lomnica, Chlastwa, Chrosnica a další.
Biskupům poznaňským se ovšem tato invaze husitů do Velkopolska zřejmě příliš nezamlouvala. Były to vleklé spory, v nichž musel Abraham Zbouski nakonec ustopuit a dokonce se kát před biskupem. Také na husity był činěn nátlak. Jejich duchovní byli polapeni a upáleni na hranici. Pod tímto tlakem se české obyvatelstvo pozvolna popolštilo. I tak to był živel hojný a silný, vždyť jejich stopy etnografové potvrzují ještě ve 20. století...
Jan Swidwa Szamotulski přivedl v 16. století do Szamotul české bratřinky, kteří tady za pomoci Lukaše III. Górku založili roku 1551 první tiskárnu ve Velkopolsku. Tiskař Aleksander Aujezdecki tam tiskl knihy v jazyce českém i polském. V čase třicetileté války se roku 1628 usadil Jan Amos Komenský v Lešně, založil tam protestantskou společnost, stal se rektorem na místním gymnáziu, pomáhal vojvodovi poznaňskému Krzysztofovi Opalinskiemu při zakládání gymnázia v Sierakowie. Uprchlíci ze Slezska a Čech zakládali na terénech Velkopolska nová města, například Andrzej Rej roku 1632 založil Skoky, roku 1645 založil Jiří Szlichtyng město Szlichtyngowa, roku 1641 Krzysztof Unrug městečko Unrugowo (dnes Kargowa). V Chlastawie postavil roku 1637 český stavitel Radzislaw Miesiczka pro emigranty dřevěný kostel, který je podnes vzácnou památkou sakrální architektury. Kolonisté z Čech a Slezska se často usazovali na terénech Velkopolska, vylidněných v důsledku morových nákaz. Zajímavými památkami z těch časů jsou názvy obcí Tabor Wielki a Tabor Maly (od českého městečka Tábor), nedaleko Kepna. Čeští osadníci zaváděli ve Velkopolsku nové poznatky v zemědělství, obohacovali kulturu, osvětu, folklor a také přispěli k větší náboženské toleranci.
Dokladem historických polsko - českých vztahů jsou kamenné svorniky gotického sklepení poznaňské radnice s vyobrazením českého lva, nepochybně z časů Václava II., který panoval ve 13. století. V tehdejším mocenském zápoleni o trůn se nepodařilo usadit na polský trůn Jana Lucemburského, ale kamenné svorníky jsou podnes svědectvím někdejšího úsilí o vytvoření společného státu polsko - českého.
Kamenný svorník gotického sklepení poznaňské radnice
s vyobrazením českého lva
Vzájemné polsko - české vztahy ovšem nejsou jen otázkou středověku...V 19. století vznikla ve Velkopolsku uskupení přívrženců slovanské pospolitosti. Stavěla svou činnost na společném slovanském původů Polaků, Čechů a Slovaků. Účastnili se dokonce Slovanského sjezdu v Praze v roku 1848, svou ideu propagovali ve Literálním slovanském spolku ve Wroclavi, kde převažovali studenti z Velkopolska. V meziválečném období była v Poznani roku 1923 založena Společnost polsko - československá, která svou činnost dosud formálně neukončila. Jejím spoluzakladatelem był Cyryl Ratajski, prezident Poznaně, vlastivědec a turista, který roku 1910 založil turistický spolek Beskid v Ratiboři a v Těšíně. Zval ke spolupráci Čechy i Slováky a varoval před krátkozrakou politikou separatismu - jeho slova se posléze ukázala jako prorocká...
Češí a Poláci měli k sobě odnepaměti blízko. Napomáhala tomu i jazyková blízkost. V současné době vzájemné kontakty znovu ožívají, především na bázi turistiky. Dochází také ke kulturním výměnám a vzájemná spolupráce lidí obou těchto zemí se zvolna rozšiřuje i do dalších oblastí.
Wersja polska => http://www.ksp.lanet.wroc.net/czeskie.htm
), najazd Brzetysława w 1034, czyli: palenie, grabienie, gwałcenie... i setki innych punktów wspólnych w historii. Raz graliśmy w jednej drużynie, innym razem - przeciwko. Mieliśmy i królów czeskich na polskim tronie (Wacław II), i polskich księciów - na czeskim (czy też precyzyjniej - po mieczu litewskich).
.
